Co mám na starosti v DEL
Petr pracuje v týmu programování řídících systémů pro automatizaci. Zodpovídá za návrh a implementaci subsystémů pro komunikaci a inteligentní senzory. Složitost senzorové techniky v čase rychle roste a na významu tak nabývá její konfigurace a softwarová obsluha, které jsou často založené na různých typech kamer. Podstatou komunikace v automatizaci je zajištění spolupráce mezi senzory, řídícími automaty, roboty a nadřazenými systémy. Současné komunikační úlohy úzce souvisí s bezpečností, která je nedílnou součástí Petrovy každodenní agendy.
Petr je absolventem brněnského Vysokého učení technického. Na fakultě elektrotechniky vystudoval obor Informatika. Prorůstání informatiky a automatizace je jednou z nosných myšlenek problematiky Průmyslu 4.0, a zároveň tématem, kterému se Petr dlouhodobě věnuje.
Zeptali jsme se Petra na jeho práci
Jaký požadavek nebo úkol pro vás byl v DEL zatím největší výzvou?
Největší výzvou je vysvětlit zákazníkům, že úkoly, které řeší, třeba i nekvalifikovaní, lidé snadno, mohou být pro automatizaci na hraně řešitelnosti nebo rentability, a naopak.
Jak se vaše práce změnila díky implementaci nových technologií?
Sedím u počítače a něco píši, v tomto změna není. Zjednodušil se však dohled nad instalovanými technologiemi díky vzdálené diagnostice. Ladění složitých úloh se zpřístupnilo díky virtualizaci a simulaci, kdy můžeme být u zákazníka při samotné realizaci připravenější, než jsme si dříve dokázali představit.
S jakou technologií byste v budoucnu rád pracoval?
Vývoj v senzorové technice je tak rychlý, že už jen pouhé sledování trendů a jejich použitelnosti v našich aplikacích je časově náročné. Implementace moderních informačních technologií do prostředí automatizace je v dnešní době prakticky okamžitá. V různých technologiích snímání 3D scény, zpracování snímků a jejich využití robotickou technikou cítím prostor pro osobní realizaci.
Čím byste vtáhl do své profese mladé, aby se stali třeba vašimi nástupci?
Riziko technické práce spočívá v tom, že je příliš dobře vidět, kdy se daří a kdy ne. Ne vše se povede, a i toto je nedílná součást technické praxe. Pocity když se daří, jsou však velmi naplňující, a přál bych to mladým zažít.