Přidanou hodnotu průmyslu pomohou zvýšit inovace i podnikavost

Přidanou hodnotu průmyslu pomohou zvýšit inovace i podnikavost

Česká republika v ceně práce stále pokulhává za svými západními sousedy. Produktivita práce nebo výkonnost ekonomiky tomu ale neodpovídá. Roli podle expertů hraje vysoká závislost na subdodavatelských řetězcích i fenomén tzv. levné ekonomiky, patrný hlavně v průmyslu. Zlepšit situaci mohou lepší podmínky pro podnikavost i adopce moderních výrobních technologií.

Český průmysl byl historicky vždy značně rozvinutý, v současnosti však často hraje roli subdodavatele zahraničních společností. To ovlivňuje například i mzdovou úroveň, která je u dodavatelů obecně nižší než tam, kde zákazníci platí za koncový výrobek. „Máme malý podíl finálních producentů a jsme často subdodavatelé. Musíme se bavit o změně struktury naší ekonomiky, ukazovat úspěšné příklady a vytvářet podmínky pro podnikavost,“ říká Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR.

Změnu by podle Radka Špicara mohla přinést výraznější digitalizace a automatizace, tedy zavádění moderních principů Průmyslu 4.0 ve větší míře než dosud. „Podle našeho průzkumu vidí více než čtvrtina firem v Průmyslu 4.0 šanci, jak zvýšit přidanou hodnotu. A to díky zrychlení vývoje, uvádění inovací na trh, lepší customizaci produkce a také nabídce nových služeb ke stávajícím produktům,“ vysvětluje Radek Špicar. Firmy proto podle něj nesmí podceňovat digitální transformaci, zároveň se musí více zaměřovat i na inovace a finální produkci celkově.

Stejný cíl, nerovné prostředky

Z hlediska inovací si přitom nevedeme špatně. Podle Světového ekonomického fóra patřila Česká republika v roce 2018 mezi 25 států z celého světa, které mohou ze zavádění principů Průmyslu 4.0 profitovat. Inovace však zároveň vyžadují i vstupní investice, které logicky snáz vynaloží spíše velké či nadnárodní firmy. „Inteligentní systémy pro sofistikovanou průmyslovou automatizaci představují největší výzvu zejména pro malé a střední podniky. Jejich majitelé z nich zároveň často mívají obavy, přesto jsou z hlediska jejich budoucí konkurenceschopnosti klíčové. I díky nim se české podniky mohou samy stát hlavními dodavateli koncovým zákazníkům,“ doplňuje Jiří Kabelka, předseda představenstva Národního centra Průmyslu 4.0. Podle něj je však nejdůležitější podpořit vývoj tak, aby u nás vznikaly finální produkty s vysokou přidanou hodnotou. Samotná automatizace či robotizace stávajících montoven totiž Českou republiku dopředu neposouvá.

Digitálnější zítřky

K úspěšně zvládnuté „plošné“ implementaci Průmyslu 4.0 ale samotná iniciativa českých výrobců nestačí – vstříc jim musí vyjít i stát. Ten by měl svou podporu směřovat jak do investic s vyšší přidanou hodnotou, tak i do výzkumných a technologických center či digitalizace průmyslových podniků. „Mnoho českých firem již prvky Průmyslu 4.0 využívá a naplňuje. Ve Svazu průmyslu a dopravy jsme v rámci Expertního týmu pro digitální ekonomiku zřídili speciální pracovní skupinu, která pomáhá firmám rozšiřovat jejich digitální znalosti ve výrobní sféře i ve službách,“ dodává Radek Špicar.

Právě díky chytrým inovacím, zapojení moderních výpočetních systémů i robotizace by se z tuzemských „montoven“ v budoucnu mohly opět stát technologicky významné firmy. Tedy takové, které nehrají zahraničním partnerům druhé housle, ale mohou se naopak samy stát lídry ve svých oborech.

Sdílet článek